Dětské hry

Ona není hra jako hra. Taková ta klasika, kdy se hraje na dospÄ›lé, tedy tÅ™eba na maminku a tatínka, to je klasiky a dÄ›ti se za nÄ› v tu chvíli skuteÄnÄ› považují. NÄ›co jiného je hra, kde se hraje „doopravdy“. TÅ™eba jako malí kluci hrají fotbal, ergo kopanou, soustÅ™edí se na to z ponÄ›kud jiného hlediska. JasnÄ›, mají i zde své dospÄ›lé vzory. Bohužel je autor Älánku tímto sportem nedotÄen, takže nemůže jmenovat ani jednoho. Fotbaloví analfabeti to mají v tomto ohledu ponÄ›kud těžší. Ale zpátky k dÄ›tem. Sportovní hry jsou u dÄ›tí zcela běžné a nedá se v podstatÄ› proti nim niÄeho namítat, pokud ovÅ¡em není ohroženo jejich zdraví. Například hra na boxery není zrovna ta nejlepší volba, jak si ukrátit dlouhou chvíli. Jsou i jiné a mnohem lepší. Nemusí to být zrovna kopaná, ale je asi nejÄastÄ›ji hranou hrou. V zimÄ› je to ovÅ¡em hokej, tedy, kdysi býval, když dÄ›ti jeÅ¡tÄ› poznaly normální, tedy přírodní led. BuÄto se chodilo na rybník, což rodiÄe nevidÄ›li zrovna rádi, nebo se nastříkala voda pÅ™ed panelák a už se bruslilo.  

DneÅ¡ní dÄ›tské hry jsou bohužel už nÄ›kde naprosto jinde. RodiÄe jim dají do ruky tablet a už si dÄ›tí nevšímají. Tase propadnou do fiktivního svÄ›ta té hry, kterou zrovna hrají. Nezbývá jen doufat, že rodiÄe alespoň kontrolují, cože to ty jejich dÄ›ti hrají. Hororové hry a ty plné násilí a krve se opravdu nedoporuÄují.

Bohužel, vÄ›tÅ¡ina rodiÄů je ráda, že má od dÄ›tí pokoj a poté se straÅ¡nÄ› diví, že ve Å¡kole jejich ratolest rozmlátila druhé ratolesti jiných rodiÄů hlavu například kamenem. I když se vÅ¡eobecnÄ› tvrdí, že hry na toto chování vliv nemají, nebo to údajnÄ› nebylo na sto procent prokázáno, jistÄ› na to máme svůj názor. Slovo psychologa je zde hodnÄ› mimo mísu. Proto si je tÅ™eba s dÄ›tmi obÄas hrát také a skuteÄnÄ› kontrolovat jejich Äinnost v jejich volnu. Abychom mÄ›li pÅ™ehled a nemuseli pozdÄ›ji litovat, že jsme nÄ›co zanedbali.