Kdyby se vás někdo zeptal, například ve formě anonymní ankety, co považujete za smysl života, možná byste byli v rozpacích a nedokázali byste věcně a stručně odpovědět. Tato zdánlivě snadná otázka může zamotat lidem hlavu do takové míry, že se v ní začnou ztrácet, přitom je to docela jednoduché. Ona jednoduchost je nám dospělým mnohdy rafinovaně zastírána řadou dogmat a předsudků, ale z této pavučiny naštěstí existuje cesta, a to docela snadná a přístupná.
Zeptejte se na to svých dětí – pozorujte chvíli vaše děti (nebo jiné děti), jak si spontánně hrají a objevují svět. Ony vám ten smysl života naznačují – je jím hra, tvořivá hra, a sdílení svého hraní s ostatními. V životě nepotřebujeme nic víc, je známo, že naše duše, naše nesmrtelná duše ví všechno, co jen je možné vědět, a pouze to vědomí chce vyzkoušet ve formě prožitku. Tvořivého prožitku.
Bazén je cestou k sebepoznávání – chcete-li poznat smysl života a sami sebe, pak se inspirujte dětmi, buďte spontánní jako ony, a využijte k tomu také vhodných prostředků. Nemusíte se zrovna obklopit hromadou stavebnic a figurek z hračkářství, vystačíte se zapuštěným bazénem. Užívejte jeho krásy naplno, plavte, skákejte do něj, potápějte se, lovte předměty ze dna, pozvěte k bazénu přítelkyni, objímejte se tu s ní, dejte si společně drink (raději nealko), nechte si poslat k bazénu pizzu, vytvořte borůvkový zmrzlinový pohár se šlehačkou, zaházejte si s míčem a stříkejte proti sobě stříkacími pistolemi. Cena zapuštěných bazénů není tak vysoká, abyste si toto vše nemohli dovolit.
V tu chvíli tu budete jako děti – hravé, spontánní, otevřené, usměvavé, a najednou zjistíte, že ten svět dospělých je tak pošramocený právě tím, že si většina lidí v dospělém věku neumí hrát. Nenechte se ničím a nikým manipulovat a ovládat, žádnou závistí, záští, nenávistí, agresivitou a brutalitou – tyto vlastnosti do života nepatří a vlastně život jen popírají. Popírají jeho krásu.